Spřízněná duše?

[Dori-diskusni-forum-Gray]

Ahoj, na foru jsem již něco přes rok, ač neaktivní, tak jsem za tu dobu pochopil a zároveň se smířil se spoustou problémů, které sebou nese asexuální život v moderní společnosti. Zároveň vám děkuji za spoustu rad, motivaci a porozumění kterého se mi zde dostalo. Teď již ale k tomu, proč sem vlastně píšu... Jsem samotáŕ a s asexualitou žiji defakto od 16ti let (teď 21). Intimní vztah jsem nikdy neměl, ani ho nevyhledávám, vždycky jsem si vystačil sám se sebou s vlastními myšlenkami. Poslední dobou jsem začal mít depresivní stavy, když jsem přemýšlel o tom, jak to vlastně bude v budoucnu a vlastně již teď začínám mít pocit osamění, ne z intimního hlediska, to vůbec ne, ale takové ty myšlenky, že by se člověk v životě chtěl o někoho opřít, mít s kým sdílet své myšlenky a prostě mít ten pocit, že v životě není na všechno sám... ale čím víc nad tím přemýšlím, tím více je mi z toho smutno, kde mám najít partnerku, která by na tom byla podobně jako já, nebo která by aspoň pochopila... nechci si třeba jen s někým psát na netu, člověk nikdy neví kdo sedí za PC. Věřím, že nejsem sám, na koho nekdy padaly takové myšlenkové pochody a budu rád když se s námi o to podělíte, nepomůže to nejen mě, ale věřím ze i dalším, ale možná a hlavně i vám.

[NTLL]

Ahoj, je dobře, že jsi se, jak říkáš, smířil s problémy, které s sebou nese život asexuála. Řekl bych, že máme obrovskou výhodu v tom, že žijeme v digitálním světě, ve kterém máme k dispozici fóra, jako je toto. Zkus si sám sebe představit např. před 30 lety, obecné povědomí o asexualitě téměř nulové, šance na najití asexuálního partnera téměř nemožné. Věř, že nás není takové minimum, jak se na první pohled může zdát.
Naprosto chápu tvůj pocit osamění, přece jen samota je pro člověka nepřirozená a každý potřebujeme podpořit a mít někoho, s kým se vzájemně doplníme. Člověk může mít desítky přátel, trávit s nimi čas, "užívat si". Dokud však bude mít pocit, že je odříznut od světa, tak se bude cítit sám, i kdyby se kolem něho motalo sebevíc lidí.
Mě například dost silně naplňuje přítomnost dalších asexuálních lidí, být s někým na stejné vlně je pocit k nezaplacení. Je až zvláštní, jak velká část asexuálních lidí je inteligentní a nesobecká. Doufám, že teď nebudu znít sektářsky, ale asexuální komunita pro mě v dnešní přesexualizované době znamená jakousi "očištěnou společnost".
Ač je to jistě nelehké, tak najít si asexuálního partnera není nemožné, nese to však s sebou řadu kompromisů.

[Dori-diskusni-forum-Gray]

Ahoj, je dobře, že jsi se, jak říkáš, smířil s problémy, které s sebou nese život asexuála. Řekl bych, že máme obrovskou výhodu v tom, že žijeme v digitálním světě, ve kterém máme k dispozici fóra, jako je toto. Zkus si sám sebe představit např. před 30 lety, obecné povědomí o asexualitě téměř nulové, šance na najití asexuálního partnera téměř nemožné. Věř, že nás není takové minimum, jak se na první pohled může zdát.
Naprosto chápu tvůj pocit osamění, přece jen samota je pro člověka nepřirozená a každý potřebujeme podpořit a mít někoho, s kým se vzájemně doplníme. Člověk může mít desítky přátel, trávit s nimi čas, "užívat si". Dokud však bude mít pocit, že je odříznut od světa, tak se bude cítit sám, i kdyby se kolem něho motalo sebevíc lidí.
Mě například dost silně naplňuje přítomnost dalších asexuálních lidí, být s někým na stejné vlně je pocit k nezaplacení. Je až zvláštní, jak velká část asexuálních lidí je inteligentní a nesobecká. Doufám, že teď nebudu znít sektářsky, ale asexuální komunita pro mě v dnešní přesexualizované době znamená jakousi "očištěnou společnost".
Ač je to jistě nelehké, tak najít si asexuálního partnera není nemožné, nese to však s sebou řadu kompromisů.

Vědomí toho, že na světě existuje mnoho lidí jako já je k nezaplacení to ano, ale přece jenom asexualů je na světě kolik? 4-5% ze 7 miliard? Ono to není malé číslo, ale stejně hledat v tom toho jednoho člověka se kterým jsme si jak se říká souzeni, je jako hledat jehlu v kupce sena a čekat že on najde mě je asi hodně naivní. Pocit samoty mě až do teď nikdy netrápil, ale spíše potřeba s někým si popovídat o tom co mě tíží, protože nejsem přesvědčen o tom, že má rodina a okolí by pochopilo to, že jsem asexuál. Máma se mě nedávno zeptala, kdy si najdu přítelkyni a založím rodinu a já prostě nemám odvahu jí říct, že nikdy a sám sebe se ptám, jestli mám vůbec právo na to, že moje máma nebude mít nikdy vnoučata a že tím vědomě odsuzuji naší rodinu k zániku... nebo je to právě naopak a mám plné právo na to žít tak jak uznám za vhodné?

[NTLL]

Problémem mnoha lidí na asex. fórech ať už tady nebo na zahraničních, je ten, že buď ve skutečnosti nikoho najít ani nechtějí, nebo naopak jsou tak zbrklí, že všechny kolem sebe odradí. Zpočátku podle mě stačí najít si pár nových kamarádů, někam spolu vyrazit a kdo ví, třeba zjistíš, že si s některým z nich rozumíš víc než jen jako kamarád s kamarádem a máte toho společného mnohem víc, než se na první pohled zdálo. Výhodou v asex. komunitě je právě to, že při hledání partnera narazíš na mnoho zajímavých lidí a než najdeš toho pravého, tak navážeš i spoustu nových přátelství. Při poznávání nových lidí se ti otevírá celé nové spektrum názorů, přičemž si sám buduješ svou osobnost, jelikož i když se to tak nemusí zdát, tak každý nový člověk a jeho názory tě v menší či větší míře ovlivní.

Chápu, že rodina v tomhle nemusí být vždy chápavá. Je však nutné si uvědomit, že při narození se tě nikdo neptal, jak chceš vypadat, jak se chceš jmenovat, jaké chceš být orientace, rasy, chutí a mnoho dalších věcí. Odkud bys potom chtěl čerpat vlastní sebeúctu, kdybys nakonec žil životy druhých. Smím-li ti poradit, tak nikdy se nesnaž zapadnout tam, kam nepatříš a nikdy se nesnaž žít podle takových konvencí, se kterými se nemůžeš ztotožnit. Takové jednání nakonec vždy vyústí ztrátou vlastní identity, přičemž si budeš chtít nalhat, že jsi takový, jaký společnost chce, abys byl. To vše jde ruku v ruce s obrovským poklesem sebevědomí a v konečném důsledku se budeš cítit být méněcenný, jelikož stále v sobě budeš mít zbytek své vlastní osobnosti, která ti bude připomínat, že tohle není ta správná cesta.
Jistě, člověk v životě musí udělat spoustu ústupků, ale v takto podstatných věcěch se zkrátka nedělají. Vnímáš sám sebe jako asexuála, buď jím! Cítíš, že v životě nechceš mít děti, neměj!

Jsem přesvědčen, že postupem času si najdeš partnera/ku, se kterým budeš moci sdílet tyto postoje a nebudeš se za ně stydět

[Cha-diskusni-forum-rlie]

Čím viac hľadáš, tým viac strácaš.

[M.-diskusni-forum-..]

je tolik moc lidí, kteří žádného partnera nemají i když orientací spadají do většiny.... Takže forma sexuality nebude tím, co určuje, jestli potkám v životě blízké duše nebo ne...

[NTLL]

Čím viac hľadáš, tým viac strácaš.

Kdo v životě nemá cíle, nemá co ztratit. To ale jen díky tomu, že žádný život nemá.

[Nihillus]

Čím viac hľadáš, tým viac strácaš.

A čím viac strácaš, tým viac vidíš, co opravdu hledáš. (Sorry, asi mám jen trochu cheesy pretentious náladu)

---

je tolik moc lidí, kteří žádného partnera nemají i když orientací spadají do většiny.... Takže forma sexuality nebude tím, co určuje, jestli potkám v životě blízké duše nebo ne...

Je možné, že jsem se zrovna bavil se správnými lidmi (správnost z hlediska podkladu k přemýšlení o daném tématu, ne z pohledu černobílého smýšlení o tom, co je a co není morálně správné) abych viděl, že ne u každého je "partner" to samé jako "blízká duše"? Pokud "asexualita" znamená ignorace jednoho z aspektů, který v poznání "blízké duše" brání (jo, určitě mám zrovna cheesy pretentious náladu), nějakou roli v určování to hrát může.

[M.-diskusni-forum-..]

ne, ne, máš pravdu... Život přeci nemůže být jen o tom najít partnera navždy a zplodit potomka. To by bylo trochu málo, ne? Ztrácení a nalézání má své velké kouzlo a krásu.
Často člověk najde tam, kde vůbec nehledal. Třeba když si myslí, že nemůže rodičům odkrýt jak to má se svou sexualitou. Když sebere odvahu, může "draka" porazit. ledy prolomit a najít poklad na nečekaném místě.

---

"Je možné, že jsem se zrovna bavil se správnými lidmi (správnost z hlediska podkladu k přemýšlení o daném tématu, ne z pohledu černobílého smýšlení o tom, co je a co není morálně správné) abych viděl, že ne u každého je "partner" to samé jako "blízká duše"? Pokud "asexualita" znamená ignorace jednoho z aspektů, který v poznání "blízké duše" brání (jo, určitě mám zrovna cheesy pretentious náladu), nějakou roli v určování to hrát může."

Se zase ptám, bude ta role větší nebo srovnatelná se závažností např. toho, jakému jídlu dávám přednost?

[raind-diskusni-forum-ragon]

Mě například dost silně naplňuje přítomnost dalších asexuálních lidí, být s někým na stejné vlně je pocit k nezaplacení. Je až zvláštní, jak velká část asexuálních lidí je inteligentní a nesobecká.

Líbí se mi, že to někdo také tak cítí. To, že pokud jako asexuálové nejsme pod tím neustálým tlakem naplnění fyzické potřeby, tak je to vlastně výhoda, protože se můžeme v klidu věnovat rozvoji intelektu, nejrůznějších zájmů a přátelských vztahů ke svému okolí.