21. 03. 2012, 22:20:02
Rozhodla jsem se zde stručně podělit o můj příběh, třeba je takových jako já víc..
Bude mi 18 let, nikdy jsem neměla přítele ačkoliv ostatní se balili už dávno..jako malá jsem navazovala platonické vztahy s klukama i holkama-u těch holek mi pravá podstata došla až pozdějc, když jsem si musela přiznat, že jsem pak na dotyčnou šíleně žárlila, nechtěla jsem, aby se bavila s někým jiným-hlavně s jinou holkou, brala jsem to jako hrdelní zradu, plánovali jsme si společnou budoucnost atd..samozřejmě jako ty nej kamarádky, že?
No čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že něco je jinak..tak například jsem nikdy neměla touhu po tom mít děti, ta představa mě po večerech dusila, už v 1. třídě jsem se děsila dospělosti, všichni mluvili o miminkách atd..mě to odpuzovalo a bála jsem se toho...ten nezájem v této oblasti mám dodnes(naopak miluju zvířata)..a batolata mne pořád děsí, nelíbí se mi atd..bohužel do života dost handicap, ale nechci, abych sobě pod nátlakem okolí ublížila, takže ať si říká kdo chce co chce, já to tak cítím a necítím potřebu mít děti a ani je nechci..vím, že dokážu navázat platonické zamilované vztahy, dokážu si představit nejrůznější příběhy, ale v praxi nic necítím, v citové rovině jo..v hlavě mám plno love story, ale končí to podáním ruky, všechno ostatní pro mě nesouvisí s láskou a jaksi podvědomě to striktně odděluju, jelikož neumím navazovat vztahy, protože asi vnímám jinak sexualitu..Už se mi párkrát stalo, že mě někdo, kdo mi chtěl většinou ublížít nazval buzerantkou, lesbou atd..je mi jedno, jestli si o mě někdo myslí, že jsem homosexuál, protože mě to neuráží, já ale vím, na čem jsem..necítím tu erotiku mezi dvěma lidmi, nepoznám, kdy mě někdo balí, nebo jak se mám v takové chvíly chovat..je to hrozné..mě nic nechybí, ale okolí je strašné..někteří mne mají za frigidní, nebo dětsky naivní-přitom já právě kvůli mému problému vím o vztazích a sexu hodně-akorát to jde mimo mě, nejhorší je, že nehcic mít manžela, ani děti, chci mít jen nejlepšího celoživotního přítele, se kterým budeme platonicky zamilovaní a budeme na tom stejně...ale moc v nic nedoufám, lidi jsou prostě posedlí sexem a vztahy..nedokáží snad ani věřit na vztahy na celý život natož pochopit zrovna mou duši...
Bude mi 18 let, nikdy jsem neměla přítele ačkoliv ostatní se balili už dávno..jako malá jsem navazovala platonické vztahy s klukama i holkama-u těch holek mi pravá podstata došla až pozdějc, když jsem si musela přiznat, že jsem pak na dotyčnou šíleně žárlila, nechtěla jsem, aby se bavila s někým jiným-hlavně s jinou holkou, brala jsem to jako hrdelní zradu, plánovali jsme si společnou budoucnost atd..samozřejmě jako ty nej kamarádky, že?
No čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, že něco je jinak..tak například jsem nikdy neměla touhu po tom mít děti, ta představa mě po večerech dusila, už v 1. třídě jsem se děsila dospělosti, všichni mluvili o miminkách atd..mě to odpuzovalo a bála jsem se toho...ten nezájem v této oblasti mám dodnes(naopak miluju zvířata)..a batolata mne pořád děsí, nelíbí se mi atd..bohužel do života dost handicap, ale nechci, abych sobě pod nátlakem okolí ublížila, takže ať si říká kdo chce co chce, já to tak cítím a necítím potřebu mít děti a ani je nechci..vím, že dokážu navázat platonické zamilované vztahy, dokážu si představit nejrůznější příběhy, ale v praxi nic necítím, v citové rovině jo..v hlavě mám plno love story, ale končí to podáním ruky, všechno ostatní pro mě nesouvisí s láskou a jaksi podvědomě to striktně odděluju, jelikož neumím navazovat vztahy, protože asi vnímám jinak sexualitu..Už se mi párkrát stalo, že mě někdo, kdo mi chtěl většinou ublížít nazval buzerantkou, lesbou atd..je mi jedno, jestli si o mě někdo myslí, že jsem homosexuál, protože mě to neuráží, já ale vím, na čem jsem..necítím tu erotiku mezi dvěma lidmi, nepoznám, kdy mě někdo balí, nebo jak se mám v takové chvíly chovat..je to hrozné..mě nic nechybí, ale okolí je strašné..někteří mne mají za frigidní, nebo dětsky naivní-přitom já právě kvůli mému problému vím o vztazích a sexu hodně-akorát to jde mimo mě, nejhorší je, že nehcic mít manžela, ani děti, chci mít jen nejlepšího celoživotního přítele, se kterým budeme platonicky zamilovaní a budeme na tom stejně...ale moc v nic nedoufám, lidi jsou prostě posedlí sexem a vztahy..nedokáží snad ani věřit na vztahy na celý život natož pochopit zrovna mou duši...
..každopádně si myslím, že mnoho lidí přikládá sexu moc velkou váhu-prý zdroj inspirace, spíš brzda..nevím, pokud vím, větší přínos měli lidé, kteří se zabývali i jinými věcmi než neustálým sexováním..mnoho umělců naopak preferovalo platonickou lásku, právě vnímání života tak, jak jej vnímá asexuál nemůže sexuál nikdy mít, já to neberu jako své prokletí ale jako dar, jsem taková, jaká jsem měla být a tak JSEM
Člověk je prostě asi fakt nějaký omyl evoluce.