Po nevěře asexuální?!

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Možná by stačilo dát si jen pořádnou pauzu, na čas přítele odeslat do světa, ať se trochu otrkává a učí se nebýt takový ušlápnutý. Lidi se dokážou změnit a vybudovat si charakter, ale co vidím kolem sebe, jde jim to spíš o samotě, zvlášť klukům. Ve vztahu hodně zpohodlní, nemají důvod se o něco snažit.

Teď říkáš, že přítel bude skvělý manžel a táta – ale jak to můžeš doopravdy vědět, když se ve všem řídí podle tebe? Vždyť ho vlastně vůbec neznáš, a někteří tihle hodní kluci v sobě skrývají leccos, co po svatbě vypluje na povrch, a obvykle to není moc hezké. Měl by nejdřív ukázat, co v něm doopravdy je. A možná tě pak zase začne přitahovat a budeš mít důvod si ho vážit jako osobnosti, ne jen jako někoho, kdo má fajn rodinu a bude k tobě do konce života vzhlížet jak nakopnuté štěně. A možná se to nestane a ty mezitím potkáš někoho podle svých představ.

Držím palce!

[hic -diskusni-forum-iacet]

Krome toho, co uz napsali lidi nade mnou (se vsim vicemene souhlasim), bych mela jeste dve poznamky.
1. Ze je ted problem v posteli je dost mozna zpusobene proste tvym cernym svedomim z toho, cos provedla - z nevery. Asi te to porad tizi a jedno z "reseni" je z toho vztahu utect, aby ti denne ten druhy svou pouhou pritomnosti nepripominal, kdo je ten "spatny", tedy kdo zradil... Zkus na to proste zapomenout. I kdyz to nejde. Udelat za tim tlustou caru, treba si to nejak symbolizovat, ale uz na to proste nemyslet.
2. Mluvila jsi s nim nekdy o tom, jaky je a co si o tom myslis? Mozna by to nebylo od veci. Ono se totiz obcas stane, ze se clovek chova nejakym zpusobem, protoze si mysli, ze to ten druhy tak oceni... Treba si tvuj pritel mysli, ze ocenis vic takoveho "klidase", co nedela sceny, co ti nechava maximalni volnost apod. (spousta vztahu prece konci kvuli opaku - ze se v nem nekdo "dusi"). Sance, ze je jeho prirozenost jina, takova, kterou bys ocenila vic, je sice mala, ale mozne to je.

[Suz-diskusni-forum-y09]

Tak ono se mi docela stává, že mi kolega z práce svým způsobem chybí... je to dobrý kluk, hlavně povahově mi opravdu "sedl".. o to těžší je potkávat ho v práci, nicméně on si chce dát čas a nechat tomu volný průběh, takže to spíše vypadá na ignoraci a to mě sice mrzí, ale na druhou stranu ho alespoň nemusím řešit...

Co se týče mého přítele... už jsem mu zhruba před půl rokem říkala, že pokud se nezmění a nebude víc chlap, že to tak dál nepůjde... že vedle sebe potřebuju někoho se svým názorem a ne pomalu dítě, o které se pomalu člověk musí starat... Teď asi přeháním, ale prostě - kolikrát mi přijde, že je tak pohodlný, až hrůza. Přijde z práce, nají se, sedne k počítači nebo k televizi, svým způsobem nohy na stůl a konec. Večer sprcha a spát. A to mě děsně štve. Vím, že toho když přijde z práce, má plné zuby, ale myslím že tohle je pohodlnost až hrůza. Nebaví mě na něj jen koukat, jak tu sedí a nic nedělá. Mrzí mě to. Prostě mám pocit, že za dvacet let to bude pořád stejné, on přijde z práce, nají se a klid, pohodička, nic doma neudělá, nic neřekne, jen bude sedět a to bude vše. Nevím jak pro něj, ale pro mě je to ubíjející. Dřív, když studoval VŠ mi přišel jiný.. snažím se ho donutit, ať začne něco dělat, než jen sedět u tv... ale moc to nepomáhá, resp. spíš se mi to ještě nepovedlo A k jeho povaze - tolikrát jsem mu řekla, že se musí změnit... tolikrát jsem pomalu vyhrožovala, že když nebude "chlap", tak to s ním dlouho nevydržím... a vždy jsou to jen sliby a pak nic, žádná změna, ani maličko. Já už nevím, jak dál.. jenže jsem asi hloupá a bojím se ho opustit, protože vím, že uvnitř je to moc hodný kluk.. holt se to ve mě pere čím dál tím víc a nevím, jak dál

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Od té doby co vím, že práce člověku zkracuje život minimálně o 8 hodin denně, přestala jsem pracovat

Když jsem zjistil, že sex zkracuje život i s namlouvacím rituálem nejméně o hodinu denně, přestal jsem s ním

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

...bojím se ho opustit, protože vím, že uvnitř je to moc hodný kluk.. holt se to ve mě pere čím dál tím víc a nevím, jak dál

Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše, co? Odejít ze vztahu, zvlášť když navenek funguje, už spolu bydlíte a máte svoje navyklé rituály, je asi jedna z nejtěžších věcí na světě – a ten řez opravdu bolí. Ale jak jsem pochopila, byt je tvůj, partner tě neživí... Máš ideální prostor k tomu, abys to nějak řešila, ať už úplným rozchodem nebo pauzou. Jestli se vezmete a budete mít děti, tenhle prostor už mít nebudeš a pak vaše neshody a vzájemná neúcta budou navíc ubližovat jim.

[Mor-diskusni-forum-wen]

... už jsem mu zhruba před půl rokem říkala, že pokud se nezmění a nebude víc chlap, že to tak dál nepůjde... že vedle sebe potřebuju někoho se svým názorem a ne pomalu dítě, o které se pomalu člověk musí starat...

Napadla mě ještě jedná docela podstatná otázečka: Necháváš mu dost prostoru na to, aby se tím mužem mohl stát?

Nebudeme si lhát do kapsy, že kolikrát se k těm klukům i mužům chováme, jako by byli malé neschopné děti. Spousta žen diriguje svoje partnery podle scénáře kontrolující a pečující maminky: ukliď to, udělej to a to, jedl jsi?, mám ti udělat něco k jídlu?, kam jsi dal špinavé prádlo? atd. ... Spoustu věcí se strká až pod nos, jako by byli nesvéprávní. Když něco neudělají hned, řada žen nevydrží a zařídí (uklidí) to místo nich...
A pak přichází velké překvapení, když se jako malí kluci chovají.

Byla jsem též poněkud zaskočená, když se mi jednou dostalo udivené otázky: A potřebuješ chlapa vůbec na něco? (to už bylo jasno, že sex to teda určitě není )
Tak jsem se nad sebou hluboce zamyslela a uznala jsem, že jsem si okupovala řadu "mužských" oblastí a tím dotyčného odsouvala do role, ve které se necítil (maminovský komplex sice není zrovna můj problém, protože u mne to s úklidem ani s "pečovatelským syndromem" není tak horké, ale zodpovědně jsem překážela ze všech sil na jiných frontách ).

a bojím se ho opustit, protože vím, že uvnitř je to moc hodný kluk..

Myslíš, že když je to hodný kluk, tak si nezaslouží být šťastný, třeba i kdyby to bylo s někým jiným?

A ten nápad dát si pauzu se mi jeví jako dost dobrý.
Často mě napadá, že většina lidí má poměrně málo prostoru zjistit, jak to mají se sebou samými. Zpravidla se z rodinných vztahů přímo přesunou do nějakého partnerského vztahu a když ten z nějakého důvodu neklapne, jen co se vyhrabou z nejhoršího, velmi rychle se vrhají do dalšího (takový koloběh)... Jaksi chybí období pro poznání sebe sama, dost těžko se to realizuje, je-li na něm někdo závislý (rodič, partner nebo děti ...)

[mušelín]

Mně se zdá, že ti dva jsou úplně odlišných charakterů a temperamentu, na to žádná pauza nepomůže. Suzy asi potřebuje k sobě někoho ráznějšího, moje spolubydlící byla v podobné situaci - taky dala klukovi košem, protože byl moc tvárný.
A až si najde někoho hodně rázného, bude na toho prvního celý život s láskou vzpomínat

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

A není lepší mít doma motorku než partnerku?
Dá se vybrat optimální síla (divokost); váha, spotřeba; barva; rychlost; hlučnost; inteligence; anatomie; ergonometrie; a další alotria

[mušelín]

A není lepší mít doma motorku než partnerku?
Dá se vybrat optimální síla (divokost); váha, spotřeba; barva; rychlost; hlučnost; inteligence; anatomie; ergonometrie; a další alotria

Jak na co, motorka se na Tebe ztěží usměje.

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Avšak po pár letech některé partnerky,
jsou na tom s úsměvem stejně jak motorky.