Všechny zdravím :)

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

A co je na tom šmejdění hrozného? Stejně tu jsou skoro všichni anonymně a bez fotek.
Mě taky zajímají okolnosti jako věková skladba asexuálů; velkoměsta versus venkov; zájmy; inspirace filmy a knížkami atd.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Proboha, ono se někde dá najít, které profily navštívím? Já šmejdím všude!, to je teda hrůza...

Jo, dá Když otevřeš na horní liště Panel uživatele, tak po levé straně v nabídce Profil uživatele je rubrika Návštěvy profilu. Je tam, kdo navštívil tebe a kohos navštívila ty. Náhodou dobrá věcička, já jsem zvědavá jak opice a taky prošmejdím kdekoho.

[Mor-diskusni-forum-wen]

Tohle je úžasný.......................................................
Snad na to ve třiceti není úplně pozdě.
....................................................................................
Ještě jednou dík za tvůj příspěvek, takhle po ránu mě úžasně povzbudil!

Mám takový pocit, že s tím tělesnem to máme dost podobné ... nějak jsem se nedokázala s tělem sžít, nevyhovovalo mi holčičí, zvláště od puberty, kdy hormony spustily přestavbu, (ale možná by mi nevyhovovalo ani klučičí). Vždycky jsem za svůj „protipól“ považovala muže, vím, že určitě nejsem transsexuál, změna pohlaví by nic neřešila, pokud by se mi pak nezačaly líbit holky. A co si budeme nalhávat, doktorům se vyhýbám, jak jen to jde, tak proč bych do sebe nechala někoho vrtat, když tělíčko funguje!?
Celé mi to teď zpětně zavání nepřijetím sama sebe, svojí tělesnosti... Hodně mi s tím pomohl náhled na člověka jako na bytost tvořenou ženskou a současně mužskou částí (2 smíchané složky = jin a jang) a každý ty poměry máme jinak. Machos mají výraznou převahu mužské složky, sexy ženy mají převahu té ženské a většina to má tak nějak různě, ale vždy něco převažuje, a nějaké procento to má hodně blízko středu.... a sem asi patřím já s malilinkatou odchylkou k ženské části .... a myslím si, že vhodný protějšek je taky blízko středu s malilinkatou odchylkou do mužské části (upřednostňuju muže jemné, citlivé, spíš konstitučně křehčí ... dalo by se říct, s jistou mírou ženskosti v sobě). Tedy jak už dřív zaznělo: různé stupně šedi, kterým na okrajích „vládnou“ extrémy (s kterými jsou šedáci srovnáváni)...
Tak se beru se vším všudy (s tím „chlapem v hlavě“, s projevy ženského těla, se změnami souvisejícími se stárnutím, s tím, že se na svět dívám mnohdy odlišně...) – někdy to jde snadno, někdy to trochu skřípe, ale rozhodně mi pomáhá „seznamovat se“ sama se sebou a při tělesném pohybu s tělíčkem (jóga je taky dost dobrá), víc se starám o to, jak se cítím, snažím se tělíčku neubližovat, třeba taky tím, čím ho krmím. Když si řekne, nechám ho odpočívat (samozřejmě, když je to možné, a většinou to možné je)...
Takže: Nikdy není pozdě začínat!!! S ničím!! Prostě jdi tam, kde myslíš, že můžeš dostat, co potřebuješ (balet), nebo si o to řekni. Když ti nebude vyhovovat balet, zkus výrazový tanec, nebo moje milované tai-chi (nedávno mi jedna známá řekla: "To vypadá jak balet a tanec dohromady..")..... Sežeň si třeba soukromého lektora, a když ti nebude vyhovovat, vyměň ho. Jsi svobodný člověk, jenom ty rozhoduješ, co uděláš nebo neuděláš... (jak se k tomu postaví jiní, je jejich věc, případně jejich problém...)
Abys měla trochu motivaci: já se začala před pěti lety učit na inlajnech (pozn.: na klasických bruslích jsem se udržela v raném dětství tak 5-10 vteřin do pádu, pak dlouho nic). Dnes jsem schopna ujet i 20 km a dokonce mě nepředjíždějí vrávorající důchodci na kolech . Jistěže mám dost velké rezervy a „zajímavý“ styl (samouk, odkoukávám od ostatních a zkouším). Prostě jsem si jednou půjčila brusle a šla to zkusit, a protože jsem nespadla hned, šla jsem si druhý den koupit svoje. A víš co je zajímavé? Při testování nových bruslí jsem potkala asi tak sedmnáctiletého mlaďocha, kterého jsem znala jen zběžně, a on mi sám od sebe nabídl základní rady, prostě viděl, že chci, a poradil mi... žádné uchichtávání, blbé narážky ... Utvrdilo mě to v přesvědčení, že vážně platí: „Je-li žák připraven, učitel se už najde.“ Podobně jsem to měla, když jsem se rozhodla, že tai-chi by mohlo být pro mě, a začala se rozhlížet kolem... během několika týdnů se objevil inzerát.... (Pozn.: ve městě, kde bydlím, se o tai-chi moc nevědělo a inzeráty na každém rohu nevisely). Myslím si, že ty příležitosti tam byly už předtím, ale já po nich nepátrala, nevšimla bych si jich, kdybych nevystrčila nos z ulity, neodbočila z „vyšlapaných chodníčků“....
Letos se chystám začít s běžkami... nemám je ještě ani koupené, ale už sem to konzultovala s prodavačem – brzo budou k mání ... za chvilku budu tvořit odpovědi na maily z „konkurzního řízení na parťáka na běžky“
Prostě, jdi do toho! Moc ti fandím!!!

A mám radost, že jsem tě mohla potěšit (ráno), tvoje radost mi taky zvedla náladu

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Tak to máme s tím vztahem k tělu opravdu podobné. Dodneška mám určité problémy přijmout svoje tělo jako ženské, a jakmile se v pubertě začalo měnit, vytvořila jsem si k němu určitý odstup, jako by ode mě bylo oddělené. Ale touhu být muž jsem taky nikdy necítila, nechci být asi ani jedno. A taky se mi nejvíc líbí subtilní kluci, kteří vypadají jako holky (ať žijou manekýni!), nebo hodně mladí, kteří v sobě ještě mají něco nehotového, případně holky podobného typu.

Můj první krok k přijetí svého těla asi bylo, když jsem se po dvacítce vědomě rozhodla, že už nechci být ošklivá, a začala jsem nosit jiné oblečení než to, které jsem zdědila po sestře Od té doby je to krůček po krůčku, přes občasné náběhy k nechutenství až k nákupním horečkám a skříním plným hadříků... No, a teď možná konečně postupuju od té vnější slupky hloub k samotnému svalstvu a kůži

Jak říkáš, když se člověk rozhodne něco přijmout, obvykle se brzo objeví cesta a s ní zajímaví lidé. Jde o to udělat ten první krok (což mi bohužel většinou hrozně trvá). Pohybuju se spíš v umělecké než v duchovní sféře, ale princip je stejný: když (obrazně řečeno) natáhneš ruku, většinou tě za ni nějaký učitel vezme. A po čase to můžeš zas sama oplácet dalším a rozhlížet se, jestli někdo nenatahuje ruku.

Držím palce s běžkami, na ty mám bohužel četné traumatické vzpomínky z dětství, kombinované s bytostným odporem ke sněhu a horské přírodě (jsem skrz naskrz velkoměstský typ). Na balet už se opravdu brzo chystám, jen se snažím po patnácti letech totální nehybnosti nejdřív nabrat na pilates nějakou tu stabilitu, pružnost a sílu, abych měla na čem stavět. Vlastně se hodlám časem propracovat k modernímu výrazovému tanci, ale chci mít aspoň základy baletu, protože bez základů se nic neudělá pořádně.

Mimochodem, jóga a tai-chi jsou vlastně svým způsobem východní podoby západního pilates a baletu, takže jdeme podobnou cestou, jen volíme jiné kulturní okruhy...

[mušelín]

Tak to máme s tím vztahem k tělu opravdu podobné. Dodneška mám určité problémy přijmout svoje tělo jako ženské, a jakmile se v pubertě začalo měnit, vytvořila jsem si k němu určitý odstup, jako by ode mě bylo oddělené. Ale touhu být muž jsem taky nikdy necítila, nechci být asi ani jedno. A taky se mi nejvíc líbí subtilní kluci, kteří vypadají jako holky (ať žijou manekýni!), nebo hodně mladí, kteří v sobě ještě mají něco nehotového, případně holky podobného typu.

Zvláštní, jako bych to psala sama...

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Zvláštní, jako bych to psala sama...

Asi budeme nějaký asexuální podtyp Založíme si vlastní fórum?

[Mor-diskusni-forum-wen]

Mimochodem, jóga a tai-chi jsou vlastně svým způsobem východní podoby západního pilates a baletu, takže jdeme podobnou cestou, jen volíme jiné kulturní okruhy...

Chtěla bych ještě upřesnit tu jógu a tai-chi: je možné je pojímat tak, jak píšeš, AlineDaryen, ale obojí jsou vlastně i „nástroje pro meditaci“ a mají obrovský záběr kolem sebe včetně zdravotní stránky (péče o tělo – očista fyzická a „údržba“ těla) a každé z nich je svázáno s širokou naukou o pojetí duše (očista duševní). Kromě toho je tai-chi bojové umění. Kdo se někdy zabýval nějakým bojovým uměním hlouběji, ať to bylo judo, karate, taekwondo... atd., tak se jistě setkal i s filozofií (duchovní stránkou) příslušného umění. (Umění! a nikoli bojový sport, který je jen fyzickou částí).
Dokonce i věda a „západní“ medicína vzali na vědomí, že fyzično a psychično jsou nerozlučně svázány. A když to funguje tak, že psychika ovlivňuje tělo, tak že je to i naopak, že tělesnem můžeme pracovat i na duševnu. Sama ses o tom přesvědčila, když jsi začala cvičit

Hmm, s tím fórem, to není špatný nápad. To by ale musela zařídit některá z vás, protože bych momentálně byla schopná se tam tak nanejvýš přihlásit. S pobytem na fórech nemám velké zkušenosti, natož s jejich zakládáním. I když jsem schopná se ještě ledasčemu přiučit, znepokojeně čekám, kdy vyrobím nějaký trapas, ve stylu „rozešlete všem“ .
Mě by třeba zajímala spousta věcí, třeba, jak jste rozdýchaly první menstruaci (když by se přidali kluci, tak jejich první fyzické projevy puberty), a taky, jak to máte s oblíkáním? (já třeba na sobě dlouho nesnesu většinu umělých tkanin, v mém mládí – době krimplenu a silonu – hrůza!. Dnes jsou ty uměliny naštěstí o něčem trochu jiném, ale taky si v nich nelibuju, a vlna na holou kůži – ani náhodou! Možná se to tu někde už řešilo (prosím nasměrovat), protože jsem na to ještě nenarazila (akorát jsem někde narazila na přetřásání gynekologie – taky moje noční můra).
Když shrnu dosavadní přínos mého výskytu zde, asi začínám vidět svoje zásadní problémy. Což jsou, uzavírání se do sebe, tedy psychická izolace od okolí, nechuť ke sdílení a zároveň špatné přijímání tělesnosti (ale naštěstí nestačilo přerůst v odmítání). Možná je tam těch věcí víc, ale tyto jsou identifikovatelné. A dostala jsem vážné podezření, že spousta popsaných obtíží, které by mohly být přičteny na vrub asexualitě, má původ v nich. Tady bych si dovolila poděkovat všem, kteří vedli diskusi nad úvodním příspěvkem AlineDaryen, protože se s tím příspěvkem hodně ztotožňuju (je to vlastně i o mně) a jejich hledání definice asexuality mi uvedlo ledacos do souvislostí. A také to, že je mi jedno, jestli si budu říkat sexuál nebo asexuál, hlavně že s tím, čím jsem, můžu žít a že jsou lidi, co jsou na tom stejně a nebo dokonce hůř (tuším, že AlineDaryen to taky tak nějak shrnula a já se pod to s klidem podepíšu).

[malacar-diskusni-forum-odejnice]

Mě by třeba zajímala spousta věcí, třeba, jak jste rozdýchaly první menstruaci (když by se přidali kluci, tak jejich první fyzické projevy puberty), a taky, jak to máte s oblíkáním? (já třeba na sobě dlouho nesnesu většinu umělých tkanin, v mém mládí – době krimplenu a silonu – hrůza!. Dnes jsou ty uměliny naštěstí o něčem trochu jiném, ale taky si v nich nelibuju, a vlna na holou kůži – ani náhodou! Možná se to tu někde už řešilo (prosím nasměrovat), protože jsem na to ještě nenarazila (akorát jsem někde narazila na přetřásání gynekologie – taky moje noční můra).

První menstruace? To bylo pro mě hodně špatný,bylo mi 13,dostala jsem hysterický záchvat pláče a psychicky jsem začala popírat,že stárnu. Navíc mi potom našli čirou náhodou tu moji nemoc,díky lékům se odstranila ta špatná nálada,ale to že nechci zestárnout a stát se ženou ve mě zůstalo. Psycholožka řekla,že je to normální,že ještě dlouho budu "dítě". V dalších letech přišly problémy náročné na psychiku - ty jsem ale tak dobře neustála,v noci jsem nemohla spát a tak mi menstruace vymizela. Jediná možnost je buď HA nebo si každý měsíc nechat píchnout injekci na vyvolání(ani jedno nehrozí),rozhodla jsem se využít homeopatie. Při braní homeo léků se to opět začlo vracet do normálu,navíc si ta doktorka se mnou o tom všem povídá,vysvětlila mi jak funguje HA a co je zač ta injekce,toho jsem se nedočkala v gyn.ordinaci,její přístup mi vyhovuje. Jsem alergik a většinu umělin nesnesu,snadno se osypu. Mám doma luxusní spodní prádlo s krajkou bohužel s příměsí čehosi co na mě vyvolává červené fleky když to mám na sobě dýl než 2 hodiny,takže stará dobrá bavlna. Taky jsem zjistila,že podprsenky s kosticí škodí zdraví a nejdou prát v naší nové pračce(budiž té staré pračce země lehká,ta toho vyprala fakt hodně),tak sháním bavlněnou bez kostic.

[hic -diskusni-forum-iacet]

Mě by třeba zajímala spousta věcí, třeba, jak jste rozdýchaly první menstruaci (když by se přidali kluci, tak jejich první fyzické projevy puberty), a taky, jak to máte s oblíkáním?

Tezko Ja byla strasne nasrana, jak to neni fer, ze chlapi si muzou cely zivot zit v klidku a ja budu muset nejakych 40 (nebo kolik) let mesic co mesic myslet na to, jestli uz nahodou netece cervena, problemy pri cestovani atd., proste nutnost si v urcitych dnech hlidat, aby byl v dosahu zachod prinejmensim kazde 3-4 hodiny, jinak hrozi trapas nad trapasy... No proste me namichly hlavne ty prakticke dusledky, protoze je to proste omezujici. A to mi ze zacatku jeste nebylo prvni den tak blbe jako dnes. Ale clovek si zvykne. Tim spis, ze to je zkratka normalni (ale fakt nevim, proc priroda nemohla vymyslet nejaky mirnejsi projev normality ). A naprosto nechapu, jak to zenske delaly driv. Bez tamponu, bez poradne hygieny, bez splachovacich zachodu... Asi uz chapu, proc mely mimo jine takove mnozstvi spodnicek
Oblikani - umelotina mi nedela zadny problem. Kdyz jsem byla mala, babicka me mela tendenci soukat do nejakeho stareho svetru, ktery schovavala tradicne v souladu "to se jeste uzije" a ten me strasne stipal. Asi lecba sokem, od te doby mi pocitove zadne obleceni neprijemne nebylo

[Ne-diskusni-forum-la]

Mě by třeba zajímala spousta věcí, třeba, jak jste rozdýchaly první menstruaci (když by se přidali kluci, tak jejich první fyzické projevy puberty), a taky, jak to máte s oblíkáním? (já třeba na sobě dlouho nesnesu většinu umělých tkanin, v mém mládí – době krimplenu a silonu – hrůza!. Dnes jsou ty uměliny naštěstí o něčem trochu jiném, ale taky si v nich nelibuju, a vlna na holou kůži – ani náhodou! Možná se to tu někde už řešilo (prosím nasměrovat), protože jsem na to ještě nenarazila (akorát jsem někde narazila na přetřásání gynekologie – taky moje noční můra).
Když shrnu dosavadní přínos mého výskytu zde, asi začínám vidět svoje zásadní problémy. Což jsou, uzavírání se do sebe, tedy psychická izolace od okolí, nechuť ke sdílení a zároveň špatné přijímání tělesnosti (ale naštěstí nestačilo přerůst v odmítání). Možná je tam těch věcí víc, ale tyto jsou identifikovatelné. A dostala jsem vážné podezření, že spousta popsaných obtíží, které by mohly být přičteny na vrub asexualitě, má původ v nich. A také to, že je mi jedno, jestli si budu říkat sexuál nebo asexuál, hlavně že s tím, čím jsem, můžu žít a že jsou lidi, co jsou na tom stejně a nebo dokonce hůř (tuším, že AlineDaryen to taky tak nějak shrnula a já se pod to s klidem podepíšu).

S tou menstruací, já o tom věděla, že něco takového existuje a i mne čeká, měla jsem takové ty chytré knížky pro dospívající dívky , jenže taky, když to přišlo, šok, pamatuji, že jsem seděla na posteli a třásla jsem se kvůli tomu jak osika. To byl ale momentík, pak jsem se s tím srovnala a už to neřešila nijak víc, dokonce jsem to používala i jako výhodu, když se mi nechtělo cvičit na tělocviku, nenáviděné běhy např. Bóže, jak já nenáviděla ty věčné buzerace tělocvikářek, když si na to vzpomenu...jinak si myslím, že je to o to větší "trauma", když se z menstruace dělá nějaké tabu či dokonce posvátno, hloupost, myslím, že nejmenší trauma má dívka, kde se tyto věci již v rodině berou tak nějak přirozeně, nedémonizuje se ani nahota, prostě, je to přirozená věc, k dospívání a dospělosti to patří a je to. Netřeba kolem toho dělat tyátr.
No, jinak mi také přijde, že v tom nedořešeném nebo až negativistickém vztahu k vlastnímu tělu může spočívat něčí asexualita. Ale je pravdou, když je člověk s tímto stavem vyrovnán a spokojen, netřeba řešit, i když si myslím, že řešení by i existovalo, popátrat po příčině takového pojímání věcí (často bývá v rodině nebo špatné zážitky z dětského kolektivu, i nevědomé...) a pracovat pak terapeuticky na přebudování vlastního sebepojímání.