Hlásím se..

[Zu-diskusni-forum-zu]

Ahoj,

jsem ráda, že jsem našla toto fórum a můžu se svěřit. Prakticky celý život si připadám jiná a pro některé lidi tedy "divná". Postupem času jsem si začala uvědomovat že takových lidí je více, a to mi dodalo sebedůvěru. Na střední škole jsem neměla zájem s nikým chodit, kluci se mi líbili, ale většinou to bylo tak, že ten který se mi líbil neměl zájem a naopak. Poprvé jsem se zamilovala asi v jednadvaceti, líbil se mi, moc. Před ním jsem nikoho neměla, a chtěla jsem "to zkusit". Naléhal na mě a já se nebránila. Spíš jsem k tomu přistupovala jako k věci, ke zkušenosti která mi chybí. Bylo to nepříjemný, nejen poprvé, ale prakticky neustále, nechtěla jsem předstírat, že se mi to líbí a protože on byl sexuálně náruživý tak vztah neměl smysl a rozešli jsme se. Na VŠ jsem měla další krátký vztah a dopadlo to stejně, ani už jsem k němu nechtěla chodit večer, protože jsem věděla, co by mě zase čekalo. Bohužel jsem vždy narazila na kluky, kteří chtěli to jedno a nedokázali pochopit, že já po tom netoužím, udělala jsem to "abych měla pokoj", ale pak jsem si uvědomila postupem času jaká to byla chyba, že takto se vztah nedá udržet, že tím akorát shazuji sama sebe a dělám něco proti své vůli.
Když jsem se s tím svěřila kamarádce, že se mi kluci líbí, ale že nemám zájem o sex tak se mě zeptala jestli nejsem lesba a že je to zvláštní. Možná ano, ale každý člověk je jiný, neodsuzuji někoho kdo bez sexu nemůže žít ale vadí mi proč odsuzuje někdo mě že já bez něj žít dokážu. Ale kdo je vlastně "normální? (vlastně můžu být ráda, že nežiji ve středověku to by mě za jinakost upálili na hranici a za totality zavřeli možná do blázince protože vybočuji z řady, protože individualismus nebyl na místě...) ale to jsem odbočila..
Po VŠ jsem nastoupila do práce, kde jsem většinou od rána do večera. Teď je mi něco málo přes třicet, jsem svobodná, nezadaná, a přiznám se, že moc aktivní nejsem co se týče hledání partnera. Možná mám podvědomě strach, že to zase nevyjde, zažila jsem dost nemilých situací(sexuální návrhy od bývalého zaměstnavatele, učitel autoškoly si pletl řadící páku s mým kolenem, kluk který mě chtěl vyloženě jen na sex ve volných chvilkách, ženatý chlapi co hledali milenku...podotýkám jen že rozhodně nevypadám jako sexbomba..)
Chtěla bych s někým chodit, nerada bych zůstala sama, ale protože jsem introvert a samotářka tak se mi těžko hledá spřízněná duše. Neustále poslouchám řeči, taková hezká a nikoho nemá, ty nechceš mít děti, kdy si někoho najdeš a kolik ti vlastně už je...Oni jen nedokáží pochopit, že netoužím po dětech (zatím) ani po sexu, že chci někoho kdo mi bude oporou,kdo bude mít stejné zájmy, nebráním se mazlení, chci zkrátka s někým žít a nikoli jen přežívat - bez sexu a bez toho neustálého pocitu, že se budu děsit večera kdy na mě někdo bude lézt a dožadovat se sexu a když nevyhovím tak mě počastuje řečmi o tom jak jsem frigidní...Většina mých kamarádek už má rodinu a já jsem stále na svém místě, žádná změna, někdy je to z zbláznění...Nebaví mě povídat si o dětičkách, hodně cestuji a moc mě to baví, jen se tak nějak plácám životem sama..přesto každý den věřím, že to jednou skončí a budu šťastná..

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Když to tak čtu, měl bych už taky založit nějaké vlákno o sobě a ne tady trousit náhodně rádobysrandičky.

[Veron-diskusni-forum-ika87]

Ahoj,

jsem ráda, že jsem našla toto fórum a můžu se svěřit. Prakticky celý život si připadám jiná a pro některé lidi tedy "divná". Postupem času jsem si začala uvědomovat že takových lidí je více, a to mi dodalo sebedůvěru. Na střední škole jsem neměla zájem s nikým chodit, kluci se mi líbili, ale většinou to bylo tak, že ten který se mi líbil neměl zájem a naopak. Poprvé jsem se zamilovala asi v jednadvaceti, líbil se mi, moc. Před ním jsem nikoho neměla, a chtěla jsem "to zkusit". Naléhal na mě a já se nebránila. Spíš jsem k tomu přistupovala jako k věci, ke zkušenosti která mi chybí. Bylo to nepříjemný, nejen poprvé, ale prakticky neustále, nechtěla jsem předstírat, že se mi to líbí a protože on byl sexuálně náruživý tak vztah neměl smysl a rozešli jsme se. Na VŠ jsem měla další krátký vztah a dopadlo to stejně, ani už jsem k němu nechtěla chodit večer, protože jsem věděla, co by mě zase čekalo. Bohužel jsem vždy narazila na kluky, kteří chtěli to jedno a nedokázali pochopit, že já po tom netoužím, udělala jsem to "abych měla pokoj", ale pak jsem si uvědomila postupem času jaká to byla chyba, že takto se vztah nedá udržet, že tím akorát shazuji sama sebe a dělám něco proti své vůli.
Když jsem se s tím svěřila kamarádce, že se mi kluci líbí, ale že nemám zájem o sex tak se mě zeptala jestli nejsem lesba a že je to zvláštní. Možná ano, ale každý člověk je jiný, neodsuzuji někoho kdo bez sexu nemůže žít ale vadí mi proč odsuzuje někdo mě že já bez něj žít dokážu. Ale kdo je vlastně "normální? (vlastně můžu být ráda, že nežiji ve středověku to by mě za jinakost upálili na hranici a za totality zavřeli možná do blázince protože vybočuji z řady, protože individualismus nebyl na místě...) ale to jsem odbočila..
Po VŠ jsem nastoupila do práce, kde jsem většinou od rána do večera. Teď je mi něco málo přes třicet, jsem svobodná, nezadaná, a přiznám se, že moc aktivní nejsem co se týče hledání partnera. Možná mám podvědomě strach, že to zase nevyjde, zažila jsem dost nemilých situací(sexuální návrhy od bývalého zaměstnavatele, učitel autoškoly si pletl řadící páku s mým kolenem, kluk který mě chtěl vyloženě jen na sex ve volných chvilkách, ženatý chlapi co hledali milenku...podotýkám jen že rozhodně nevypadám jako sexbomba..)
Chtěla bych s někým chodit, nerada bych zůstala sama, ale protože jsem introvert a samotářka tak se mi těžko hledá spřízněná duše. Neustále poslouchám řeči, taková hezká a nikoho nemá, ty nechceš mít děti, kdy si někoho najdeš a kolik ti vlastně už je...Oni jen nedokáží pochopit, že netoužím po dětech (zatím) ani po sexu, že chci někoho kdo mi bude oporou,kdo bude mít stejné zájmy, nebráním se mazlení, chci zkrátka s někým žít a nikoli jen přežívat - bez sexu a bez toho neustálého pocitu, že se budu děsit večera kdy na mě někdo bude lézt a dožadovat se sexu a když nevyhovím tak mě počastuje řečmi o tom jak jsem frigidní...Většina mých kamarádek už má rodinu a já jsem stále na svém místě, žádná změna, někdy je to z zbláznění...Nebaví mě povídat si o dětičkách, hodně cestuji a moc mě to baví, jen se tak nějak plácám životem sama..přesto každý den věřím, že to jednou skončí a budu šťastná..

Ahoj
Moc hezky napsaný,vidím se v tvém příspěvku,jako kdybych četla,viděla sebe samotnou,,Jsem na tom tak stejně jak ty.Díki za něj

[da-diskusni-forum-dka]

Krom začátku, kdy jsem tedy zcela bez zkušenosti, vše sedí - časté otázky okolí- ty nechceš děti, manžela...? ne..., někoho, s kým mohu sdílet, trávit čas, nějak sounáležet, ano.

Zatím jsem si nevšimla, že by tu byl někdo vyloženě extrovertní, těžko říct, zda je to povahový rys, nebo je to způsobenou vědomím ,,jinakosti" a z toho pramenící nejistotou a tak...

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Být extrovert a zároveň asexuál snad nejde ani k sobě. Jako bez diváků není divadlo, tak bez souhlasného davu nemůže být suverénnost. Společenská většina nerada akceptuje odlišný chování, byť by bylo třeba i mravnější než průměr.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Vítej!

Skoro nedokážu uvěřit, kolik je tu lidí, kteří sex nejen zkusili, ale dokonce se přemáhali po nějakou delší dobu. Mě tohle naprosto minulo, ale jinak mám pocity často podobné – ten dojem, že všichni jdou vpřed a jen já stojím na místě, mě jednu dobu úplně ničil. Pak jsem si uvědomila, že oni jdou sice vpřed, ale někam, kam já vůbec jít nechci... tak proč se tím stresovat? Opravdoví přátelé si vždycky najdou společné téma, případně jsou tu mladší kamarádi, kteří ještě o dětičkách nemluví, nebo mladší lidé z branže, kteří potřebují poradit a ocení, když jim někdo může věnovat čas (kterého má nezadaný bezdětný asexuál logicky hodně).

Když čtu o těch skoro tragických střetech sexuálního a asexuálního světa, říkám si, že obě strany by měly mít víc rozumu. Sexuálně náruživí by asi neměli automaticky každého chladnějšího člověka ponižovat slovy jako "frigidní" (to zrovna o vřelé lásce a úctě nesvědčí) a asexuálové by zas neměli být tak překvapení a uražení z toho, že u většiny populace je sex přirozenou součástí vztahu a láska jim prostě nestačí. Jenomže těžko být rozumný a zralý, když první sexuální zážitky přicházejí obyčejně někdy před dvacítkou, kdy je člověk ještě absolutní poleno zmítané hormony, předsudky a nejistotou.

Doufám, že si brzo najdeš nějakou spřízněnou duši!

[Art-diskusni-forum-hur]

Ale kdo je vlastně "normální? (vlastně můžu být ráda, že nežiji ve středověku to by mě za jinakost upálili na hranici a za totality zavřeli možná do blázince protože vybočuji z řady, protože individualismus nebyl na místě...) ale to jsem odbočila..

No, snad nemáš představu, že se dneska někomu jedná o něčí individualitu! Podle mě žijeme v pouhopouhým uniformovaným zoufaství s nádechem free, cool a samozřejmě happy! Naše doba je něco jako komerční výroba zmrzliny s příchutí jahody, kterou však jahoda provždy minula...

Neustále poslouchám řeči, taková hezká a nikoho nemá, ty nechceš mít děti, kdy si někoho najdeš a kolik ti vlastně už je...Oni jen nedokáží pochopit, že netoužím po dětech (zatím) ani po sexu, že chci někoho kdo mi bude oporou,kdo bude mít stejné zájmy, nebráním se mazlení, chci zkrátka s někým žít a nikoli jen přežívat - bez sexu a bez toho neustálého pocitu, že se budu děsit večera kdy na mě někdo bude lézt a dožadovat se sexu a když nevyhovím tak mě počastuje řečmi o tom jak jsem frigidní...Většina mých kamarádek už má rodinu a já jsem stále na svém místě, žádná změna, někdy je to z zbláznění...Nebaví mě povídat si o dětičkách, hodně cestuji a moc mě to baví, jen se tak nějak plácám životem sama..přesto každý den věřím, že to jednou skončí a budu šťastná..

Podle toho, co píšeš, tak v tom asi tak jasno nemáš, zvlášť, když štěstí teprve očekáváš! Možná právě proto ty otázky okolí a jejich hodnocení, možná jim to podvědomě dovoluješ a oni to vyciťují. Je to taková bezsmyslová komunikace. Což je v relaci dané věci přirozené. Až budeš mít dostatečně jasno o sobě samé, lidé se tě ptát nebudou a ty budeš mít ba naopak respekt.

Na jedné straně se k tomu člověk dopracovává na druhé straně je nezbytností se to rychle naučit!

V prvé řadě musíš věřit sama sobě!

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

No, snad nemáš představu, že se dneska někomu jedná o něčí individualitu! Podle mě žijeme v pouhopouhým uniformovaným zoufaství s nádechem free, cool a samozřejmě happy! Naše doba je něco jako koémerční výroba zmrzliny s příchutí jahody, kterou však jahoda provždy minula...

A právě proto se individualita, jiný chování, názory, touhy, jeví většině naočkovaný uniformitou jako nenormální.
Nestačí mít jasno a stát si za svým. Musí být vůle něčí vybočení z řady akceptovat. Je to podobné jako s vynálezy.

[Han-diskusni-forum-ule]

ahoj Zuzu, čtu si tvoje povídání a také reakce na ně a napadlo mě, proč je špatně vybočení z řady těch mnohých, kterým stačí si s prominutím zašoustat, aniž by s druhým v páru napřed sdíleli podstatné věci a jaksi sounáleželi dříve než souložili??? krom toho, že sex na nás padá z médií a i snad ze špajzu.

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Ahoj,
Musím říct že ve spoustě vět jsem se našel.
Můj učitel autoškoly si teda nic s ničím nepletl.. Jako milence mě také nikdy nikdo nechtěl... Naštěstí..
Ale ten zbytek dost pasuje i na mě.
Introvert, samotář..
Pamatuju se na obavy z nadcházejícího večera a sexu, teda když jsem ještě bydlel se svojí poslední přítelkyní. Teď už nic takového nemám. Bydlím třetí rok sám a večery trávím většinou na netu, bez výčitek a špatného svědomí.
Na jednu stranu mám jasnou představu o tom , jaká by měla moje partnerka být. Především tedy asexuální. Ale nic moc pro to abych ji našel nedělám.
Někdy na ulici potkám holku, která je na první pohled sympatická. Někdy se na sebe i usmějeme, ale víc nic. Prostě sklopím zrak a jdu dál. Pokaždé si řeknu jsi sice hezká a možná i fajn, ale co z toho. Asexuální určitě nejsi a já už nechci stresovat sebe, ani tebe Protože vztah mezi As+Hetero prostě nefunguje.
Ale přesto doufám, že jednou odněkud ta pravá a vysněná spadne.. A také doufám že dřív, než budu nad hrobem.

Tak ti přeju hodně štěstí aby ta tvoje samota brzo skončila.

Taky nechávám všemu volný průběh. Nemám potřebu někoho uchvátit jen pro sebe. Zvířátka jsou taky šťastný, když mají volnost. Pochytat je do klecí nesvědčí žádnému. I sám chovatel ztratí volnost.